Hodnocení hudby

Hodnotová nivelizace v hudbě vychází ze subjektivizmu. Přesněji řečeno z jeho vágnosti a povrchnosti: při bližším pohledu je jasně patrné, že uznání jedinečnosti, proměnlivosti, pluralizmu a mnohovrstevnaté podmíněnosti našich estetických soudů není ještě důvodem pro to, abychom je odkázali do izolované sféry osobních prožitků, u nichž hierarchizace, rozlišování mezi skutečností a klamem a hledání objektivních fakt postrádá smysl.

Ostatně i sami jeho zastánci, když mají v rozhovorech a diskuzích podrobněji rozvést vlastní názor na své oblíbené interprety, přecházejí na jiná stanoviska. Kdo by také myslel vážně a obhajoval to, že pocity, které v nás poslech vyvolává, nijak nesouvisejí se skladatelskými, hráčskými nebo pěveckými dovednostmi umělců? Důsledky, které bychom byli nuceni přijmout, např. že z dobrého zpěváka se může stát špatný pouhým posunem ve vkusu nějakého jednotlivce, jsou zjevně absurdní.

Na začátku této slepé uličky se nachází příliš vyhrocené pojetí individuální odlišnosti. Často zmiňované rčení „sto lidí, sto chutí“, které by mohlo být jeho mottem, působí dojmem, jako by při koncertním vystoupení smyčcového kvarteta slyšel v publiku jeden člověk Beethovena, druhý kytarové sólo a třetí něco úplně jiného. Jako by naše sluchové vjemy nebyly způsobeny stejným podnětem, zpracovány jedním druhem smyslového ústrojí a začleněny do sdíleného kulturního a sociálního kontextu.

Určující je pro ně také struktura skladeb a výkonnostní úroveň interpretů. A tyto prvky, i když ponechávají jistý prostor pro naše preference, už nezávisejí na subjektivním vnímání. Pro jejich správné vidění je ale nezbytné vstřebat náročné, získat znalosti z oboru a osvojit si třídění podle adekvátních kritérií; jinak nám může třeba punk připadat složitý, vystoupení průměrného sólisty s hrubými technickými chybami výjimečné nebo díla klasické hudby různých stylů a epoch jako stále jedno a totéž.

Jakmile se naučíme vystihnout charakteristické rysy jednotlivých skladeb, dokážeme zároveň lépe rozeznat, pro jakou cílovou skupinu jsou určeny. Výsledná zjištění typu „tato hudba se volbou svých prostředků, včetně prezentace kapel v médiích a vizuálního ztvárnění videoklipů, zaměřuje na citově i rozumově nezralý svět dospívající mládeže“ nebo „je typickou součástí intelektuálního prostředí“ pak obvykle výmluvně přesahují rámec neutrálního popisu.

Příčiny diametrální rozdílnosti v našem posuzování hudby leží v síti vztahů, které jsou předmětem zájmu humanitních věd. Domněnka, že v této oblasti, kde jsou akceptovatelná různá vysvětlení téhož jevu, panuje nezávaznost, libovůle a kvalitativní stejnorodost, patří k tradičním laickým omylům. Poznatky z muzikologie, estetiky, axiologie, psychologie, sociologie, logiky atd. zřetelně vymezují zásady správné argumentace a pádně vyvracejí představy o všeobecné hodnotové rovnosti.

« předchozí | další »

© 2010 - 2018 Inklinace.cz | Obsah, design a zdrojový kód: Petr Janošek | Kontakt: petr.janosek@inklinace.cz