Hledání pravdy

S hledáním pravdy příroda u člověka zjevně nepočítala. S nekultivovanými přirozenými sklony tíhneme k modlám, pověrám, pomluvám a předsudkům, stojíme jen o získání převahy a zmírnění znepokojení, vyvolaného zpochybněním našeho přesvědčení, neděláme rozdíl mezi přemýšlením a vymýšlením, nahrazujeme studium pocity a používáme selský rozum tam, kde si s ním nemůžeme vystačit.

Názory si zpravidla utváříme se zaujatostí a nedůsledností. Komplikovaná, rozporuplná a na výklad odkázaná povaha věcí nás v tom podporuje: jestliže se necháváme vést výhradně sympatiemi k nějakému stanovisku, najdeme téměř vždy nemalé množství indicií, které se zdají nesporně svědčit v jeho prospěch. A jak známo čím méně jsme se vzdělávali, tím spíš máme hned ve všem jasno.

Naší největší slabinou bývá naivní povrchnost, se kterou přistupujeme k vlastním i cizím zkušenostem, svědectvím z doslechu nebo informacím z médií. Nepřipouštíme možnost nedorozumění, smyslového klamu, náhody, zkreslení, placebo efektu, lži, podvrhu, podvodu nebo působení ostatních faktorů, postrádáme nezbytné vědomosti, nevšímáme si nesrovnalostí, z jednotlivých příkladů vyvozujeme nesprávné závěry atd.

Shrnutí výsledků dosud provedených výzkumů, publikovaná respektovanými odborníky v renomovaných recenzovaných časopisech, nebereme v úvahu. Za dostatečné považujeme to, co jsme zažili, dává smysl, není složité, chceme slyšet, obsahuje citace nebo je zaštítěné autoritou, a tak často dáme na nejsledovanější internetové blogy a videa, nejprodávanější knihy a doporučení tzv. expertů, pro které není celková evidence závazná.

Pod jejich vlivem dokonce popíráme stěžejní vědecké teorie, které jsou podložené přinejmenším desítky let shromaždovanými důkazy z odlišných, na sobě nezávislých oblastí, nejlépe vysvětlují pozorované jevy, poskytují přesné předpovědi a nacházejí uplatnění při vývoji nových technologií. Při prosazování bezcenných alternativ očividně nechápeme, že nekritický diletantizmus nepřináší nic, na co by se dalo spolehnout.

Za matoucí nepřehledností většiny témat také nedokážeme vidět variace na několik základních pojetí, z nichž mnohé ani nejsou rovnocenné. Jakmile totiž dojde např. na příslušnost k politické straně, náboženské vyznání, soukromé návyky, společenské postavení nebo finanční zaangažovanost, uznáváme důvody, které by i nám samotným jinak přišly pošetilé. Snaha obhájit něco za každou cenu se zde projevuje v nepřiznaných hrátkách se slovy a překrucování faktů.

Náš nevhodný způsob ověřování odhalení případného omylu ještě ztěžuje. Běžně selháváme kvůli nekompetentnosti, scházející zpětné vazbě, špatnému výběru zdrojů, ze kterých čerpáme, jazykové bariéře, nesprávné argumentaci, přílišnému zjednodušování, jednostrannému zaměření a neochotě, zvlášť když na něčem lpíme, vystoupit z komfortní zóny souhlasného, vyhovujícího a příjemného.

Vzhledem k negativnímu dopadu šíření nezodpovědně přijímaných domněnek není postrádání času a motivace k učení nebo velký výdělek přijatelnou omluvou. Získání přehledu v jakémkoliv přírodovědném i humanitním oboru a následné zkorigování svých představ o světě, ve kterém žijeme, je sice bezesporu náročný úkol, ale s prostým a čestným „nevím“, „možná se pletu“ nemusíme čekat na jeho zvládnutí.

Úroveň lidského poznání vždy závisí na kvalitě údajů z empirických zkoumání a přiměřenosti širších souvislostí, do kterých je začleňujeme. Pokud proto chceme místo znásilňování skutečnosti uspět v zachycení jejích podstatných rysů, je potřeba přestat řešit problémy v bezpečném prostoru ničím neomezených spekulací a věnovat patřičnou pozornost našim filozofickým východiskům.

« předchozí | další »

© 2010 - 2019 Inklinace.cz | Obsah, design a zdrojový kód: Petr Janošek | Kontakt: petr.janosek@inklinace.cz