Co znamená rozumět

Porozumění nikdy nebylo silnou stránkou člověka. Jak prozrazují obvyklé reakce na věci, které nejsou v souladu se zaběhnutými zvyklostmi, už od počátku dějin zcela převažuje tendence bezmyšlenkovitě přijímat to, co je pro nás a naše okolí běžné, známé, užitečné, snadno dostupné nebo v nám vyhovující míře, a dívat se na všechno za touto hranicí jako na něco nenormálního, iracionálního a zavrženíhodného.

Aby se jednání příznačná pro naše sociální prostředí prosadila v praxi, musela být vedena motivy, které jsou velmi jednoduché, dávají dobrý smysl a odrážejí základní charakteristiky konkrétního jednotlivce. A protože to stejné platí samozřejmě i u těch nejodlišnějších menšin, je za každým dojmem jakési podivnosti neschopnost navrhnout obstojné vysvětlení, nebo, což bývá ještě častější, neochota se vůbec pustit do jeho hledání.

Ostatně co bychom mohli vytvořit jiného než k nepoznání zkreslenou karikaturu, když jsme nikdy nezakusili pozitivní zkušenosti, které vyznavače rozličných náhledů na svět přimějí k tomu svému. Pokud jsou nám cizí jejich dominantní potřeby, nemáme vhodné dispozice a informace získáváme pouze zprostředkovaně a z nedostačujících nebo nekompetentních zdrojů, mnohé podstatné stránky života nám budou trvale unikat.

Iluzornost těchto představ pak nutně ústí v nesprávná hodnocení. Rádi totiž věříme, že odmítáme vyhrocené, samoúčelné bizarnosti; ve skutečnosti ale bývají naše posměšky, ironie, údiv, znudění nebo opovrhování reakcí i na nadprůměrné a výjimečné, které vzešlo z vysokých nároků, mimořádných znalostí, samostatného úsudku, zapálenosti, naplňující tvořivosti, pevného odhodlání dosáhnout vytyčené cíle apod.

Také si nejspíš potrpíme na svou tolerantnost vůči dnešním mnohým, často navzájem protichůdným směrům, trendům a kulturám. Jenže lhostejná netečnost, ono „líbí nebo nic pro mě“ a „ať si každý dělá, co chce“, nástupce dřívějšího odsuzování a odporu, není v přiblížení se druhému žádným pokrokem: při přímé konfrontaci, kdy už o něco jde, naše názory a rozhodování podléhají týmž předsudkům.

Zda se to, s čím se střetáváme, stane výzvou k objevování nového, pronikání k jeho vnitřní logice a formulování uspokojivých odpovědí na jakékoliv otázky nebo podnětem k povrchním, scestným výkladům a nespravedlivým odsudkům, závisí na úrovni našeho vzdělání, přirozené inteligence, emoční vyspělosti i morálních vlastností. Díky této komplexnosti jsou zaujmutá stanoviska a postoje neocenitelným spolehlivým ukazatelem lidských kvalit.

« předchozí | další »

© 2010 - 2018 Inklinace.cz | Obsah, design a zdrojový kód: Petr Janošek | Kontakt: petr.janosek@inklinace.cz